Filmový portrét manželské dvojice, která v Česku před dvaceti lety spáchala několik loupežných vražd, je nyní k vidění na Netflixu.
Zkušený český dokumentarista Petr Hátle (Jednotřídka /2021/) si pro svůj celovečerní hraný debut vybral velmi ambiciózní látku – nechvalně proslulý případ manželského páru Dany a Jaroslava Stodolových, který v letech 2001 a 2002 zavraždil a okradl osm lidí v důchodovém věku. Dohromady spáchali sedmnáct závažných trestných činů, za něž byli oba odsouzeni na doživotí.
Film překvapí hned úvodní scénou, která razantně uvede do děje. Sledujeme Jaroslava (Jan Hájek), kterak se v poklidné malé vesnici chystá okrást souseda o jeho ukryté úspory. K činu ho přemluví partnerka Dana (Lucie Žáčková). Starého muže Jaroslav zná spoustu let a bojí se, že by jím mohl být identifikován. Váhavý a vystrašený partner se nakonec na ženino naléhání přeci jen odhodlá. Během krádeže je ale majitelem domu přistižen. Mezi muži dojde k potyčce, při níž Jaroslav seniora zavraždí. Policie začne případ vyšetřovat, vážný zločin však páru nakonec „projde“. Zdánlivý úspěch hamižnou a cynickou Danu motivuje ke spáchání dalších loupežných vražd.
Nezvyklá studie závislosti
Režisér snímek vystavěl jako odosobněnou observaci vysoce toxického partnerského vztahu. Ten přitom vykresluje poměrně jednoznačně – z Dany dělá v podstatě ztělesněné zlo a zdatnou manipulátorku, která iniciuje veškerou špatnost. Oproti tomu Jaroslav je po celou dobu za submisivního slabocha, jenž krutosti vůči téměř bezbranným důchodcům nejprve odmítá, jeho posedlost Danou, respektive strach, že ho opustí, nad ním ale pokaždé nakonec zvítězí.
Nezvyklé a pozoruhodné je, že film zprostředkovává vztah ústředního páru až od chvíle, kdy se dal na dráhu zločinu. Nevidíme, jak se Jaroslav s Danou seznámili (ve skutečnosti na vesnické zábavě roku 1988, partnery se ale stali až v roce 2001), jak se jejich poměr zprvu vyvíjel, ani kdy (a na základě čeho) se začala projevovat Danina temná stránka. Skutečná Dana měla agresivního otce, poprvé se vdala už v 15 letech (o rok později se jí narodila dcera) a s druhým manželem žila v Kanadě, kde se živila jako barová tanečnice. Jednou byla cestou z práce znásilněna, což jí dle jejích slov způsobilo trauma. Jaroslav, jenž měl pouze zvláštní školu, byl znám jako klidný člověk, v opilosti se ale choval agresivně a vyvolával potyčky (jeho otec byl alkoholik a své děti často bil).
Hátle, který ke snímku ve spolupráci se zkušeným producentem Tomášem Hrubým (minisérie Podezření /2022/) napsal i scénář, zůstal věrný svým dokumentaristickým kořenům. Věcně a distancovaně pozoruje dva lidi, kteří činí hrozné věci, aniž bychom přitom komplexněji chápali jejich pohnutky či minulost, které je k tomu – zřejmě – přivedly. Podobně ostatně fungoval například režisérův dokument Velká noc (2014), který bez snahy o širší kontext zobrazoval průběh jednoho večera v životě několika obyvatel Prahy z okraje společnosti (prostitutky, narkomani a podobně).
Film se tak dá interpretovat jako studie zhoubné závislosti – a z tohoto hlediska je velice působivý. Dana je pro Jaroslava doslova drogou, bez které nemůže být a pro niž udělá takřka cokoliv, byť je to pro něj někdy morálně daleko za hranou. Při tomto způsobu čtení se pak závěr, kdy se Jaroslav své slabosti poprvé odváží postavit, dá vnímat když ne jako šťastný (jakékoliv pozitivní emoce se zde hledají těžko), tak alespoň jako malý náznak naděje na „vyléčení“ či satisfakce, kterou v tu chvíli může s Jaroslavem částečně pociťovat i publikum.
Český pokus o moderní film–noir
Síla filmu pramení hlavně ze dvou faktorů. Skvělé režie v kombinaci s vynikajícími hereckými výkony. Jednotlivé scény v rámci své komornosti a minimalismu strhnou sugestivní autenticitou a neustálým napětím v očekávání věcí nastávajících. A je přitom jedno, zda zrovna sledujeme průběh děsivých zločinů (přičemž zobrazení jejich klíčových chvil se dočkáme až mnohem později) nebo zdánlivě nevinné scény, které jim předcházejí (například svatba, Danino seznamování s budoucími oběťmi).
Možná největším trumfem snímku je Lucie Žáčková, která je coby novodobá Lady Macbeth excelentní. Její ztvárnění psychicky labilní femme fatale, pro níž se vraždí, disponuje obrovskou vnitřní energií, díky níž není možné zůstat vůči Daně z diváckého hlediska laxní. Žáčková získala před devíti lety Českého lva za ztvárnění vedlejší role v dramatu Jana Prušinovského Kobry a užovky (2015). Nyní by si toto ocenění (tentokrát za výkon v hlavní roli) zasloužila možná ještě více. Zajímavou shodou okolností je, že i v předchozím snímku byl jejím filmovým manželem Jan Hájek a dokonce i jejich vztah vykazoval podobnou dynamiku (dominantní žena vs. submisivní muž).
I Hájek zde ale podává suverénní výkon, za nějž by alespoň nominace byla na místě. Ostatní herci už pak mají buď velmi malé, popřípadě rovnou epizodní role. V paměti však utkví Alexej Pyško v roli Danina neúspěšného nápadníka, jenž je ve srovnání s Jaroslavem sebevědomý, egoistický a machistický.
Portrét čirého zla, nebo jen obyčejná misogynie?
O co více však Manželé Stodolovi fungují jako obraz člověka, kterého jeho závislost a posedlost vlastní ženou nenapravitelně ničí (a tvrdě na to doplácí i jeho okolí), o to problematičtější je vyznění filmu v dalších rovinách, které nelze přehlédnout. Hátle již od prvních minut tlačí Danu do role zrůdy, bezcitné psychopatky, s níž nelze soucítit. Ve filmu je jedna scéna, v níž je jí ukřivděno (ze strany cizího muže), o to větší hněv a zlost pak ale z její strany přichází. Vyloženě se proto nabízí označit film za krajně misogynní – žena je zde původcem veškerého zla, zatímco muž je po celou dobu zobrazován jako (její) oběť.
Danina posedlost penězi (že by také forma závislosti?) coby motivace funguje zpočátku, postupně ale jako by důvodem páchání zločinů, respektive zákeřné manipulování svého muže k nim, byla primárně ostentativní pomsta a především nenávist. Ovšem pomsta za co? Za svůj nuzný, neuspokojivý život? A nenávist ke komu přesně? Ke společnosti, systému? Vnímá lidi okolo sebe jen jako kořist, kterou je nutno nemilosrdně využít ve svůj prospěch? To snímek naplno neodhaluje, stejně jako nechává stranou otázku, čím si Dana Jaroslava natolik získala, aby kvůli ní opakovaně vraždil. Coby hlubinná psychologická sonda do myšlení dvou sériových vrahů Manželé Stodolovi tedy převážně selhávají, protože divákům a divačkám nepředkládají komplexní postavy, ale pouze skvěle ztvárněné žánrové figury. Tvůrci rovněž zcela rezignovali na vytvoření paralelní linie, která by se věnovala policejnímu vyšetřování.
V rámci domácí kinematografie je těžké Manžele Stodolovi k něčemu přirovnat. Česká kinematografie je sice dlouhodobě zahlcena tvorbou kriminálek, ať už o zcela smyšlených, či realitou inspirovaných případů, Hátleho temné krimi drama s prvky sociálního realismu se však pojetím současné tuzemské tvorbě vymyká. Právě jeho ojedinělost ve spojení s řemeslnými a hereckými kvalitami z něj i přes některé konceptuální nedostatky činí jeden z nejpozoruhodnějších českých snímků letošního roku.
Foto: Cinemart
- Info
- Trailer
- Plakát
Originální název: Manželé Stodolovi
Režie: Petr Hátle; Scénář: Petr Hátle, Tomáš Hrubý
Hrají: Lucie Žáčková, Jan Hájek, Dana Syslová, Alexej Pyško, Martina Jindrová a další
Žánr: drama, krimi; Země původu: Česko, Slovensko; Stopáž: 107 minut
Premiéra: 29. 02. 2024
Podobné články
